Fast fashion

Co je to fast fashion? 

V překladu je to rychlá móda. Jedná se o velmi levnou módu, která se snaží v čím jak nejkratším čase následovat trendy přehlídkových mol. Oproti původním dvěma kolekcím za rok (jaro/léto a podzim/zima) se prodleva mezi jednotlivým kolekcemi může zkrátit jen na 2 týdny. To často vede nakupující k přesvědčení, že jejich již vlastněné oblečení vyšlo z módy jen po několika nošeních. Povzbuzujícím faktorem k zakoupení nových kousků je také cena, které bývá tak nízká, že zákazníka přesvědčí o koupi i v případě, že oblečení nejspíš nevyužije. 

Takto nízká cena však musí být vykompenzována v nákladech. Z trička pořízeného za 100 Kč je zhruba 80 Kč marže a marketing, 12 Kč činí administrativní náklady v zemi výroby, na 7 Kč vyjde materiál a dělník, která tričko vyrobil za něj dostane 1 korunu. Pracovní podmínky švadlen pracujících v továrnách rozvojových zemí, ve kterých se vyprodukují ¾ veškerého oblečení, jsou v drtivé většině víc jak nedůstojné. Za minimální mzdy musí v časovém presu kvůli termínům nových kolekcí odpracovat několika hodinové směny bez nároku na odměnu za přesčasy.

Nejsou to pouze švadleny, ale také farmáři pěstující bavlnu, kteří pracují pod nátlakem fast fashion značek. Právě bavlna je hned vedle syntetických vláken vyrobených z ropy nejčastější surovinou pro výrobu textilních látek. I přesto, že se jedná o přírodní vlákno, pro životní prostředí je jeho výroba náročná. Pěstování bavlny způsobuje deforestaci, spotřebovává ohromné množství vody, na jedno bavlněné tričko se spotřebuje cca 2 700 litrů vody, a také je zapotřebí obrovské množství toxických pesticidů a umělých hnojiv.

To vše (a mnohem více) je zapotřebí pro vyrobení nové trendy kolekce. V obchodě si zákazník koupí oblečení, které po několika použitích, často při třídění šatníku pro místo na nové věci, vyhodí, s myšlenkou pomoci charitě, do kontejneru na textil. Těchto oděvů je ale takové množství, že je ani charity nejsou schopny rozdat, proto se je snaží dále prodávat. 85% vyhozeného textilu končí na skládkách, nejčastěji v Africe. Právě v tento moment vstupují na scénu secondhandy, které se tomuto vyhozenému oblečení snaží dát druhou šanci, prodloužit jeho životní cyklus a oddálit jeho cestu na skládku. Nakupování v secondhandech je proto mnohen zodpovědnější, etičtější a také šetrnější k životnímu prostředí než nakupování ve fast fashion řetězcích.

RATHOUSOVÁ, Karolína. Eko průvodce, aneb, Planetu B nemáme. Praha: Karolína Rathousová, 2019. ISBN 978-80-270-7013-8.